Skicákové tipy & triky
Napsal Michal Rejzek
Zde sdílím pár tipů z poslední doby, kdy se kreslení do skicáku věnuji o poznání víc než dřív.
Je dobré nekreslit z obou stran listu papíru. Zaprvé proto, že než skicák zaplníte, potrvá to o polovinu déle, a zadruhé proto, že když se vám něco povede, můžete kresbu snadno vyříznout a nezůstane vám z druhé strany listu něco, co tam nechcete. Skicák pak můžete klidně celý rozřezat na jednotlivé kresby. Hodí se to i pro techniky, které se propíjejí na druhou stranu – rub papíru je pak stejně k nepoužití.
Kreslit na dvojstranu samozřejmě lze a ideální jsou k tomu složky, kde máte v podstatě jeden přeložený list papíru prošitý uprostřed. Z obou stran kreslím hlavně do pidiskicáků (menších než A6) a do sešitů, kam si chci jen něco rychle poznamenat nebo načrtnout.
Je fajn, když v jednom skicáku udržíte jednu techniku nebo jednu barvu.
Tip od mého kamaráda: nemusíte kreslit hned od prvních stran. Někdy je dobré začít uprostřed a skicák zaplňovat náhodně. Na stránku (nebo z opačné strany) si můžete napsat datum, případně i čas, kdy kresba vznikla. Je to pak zajímavé ohlédnutí a v chaosu kreseb z různých období příjemná kotva.
Svůj skicák můžete naskenovat a výběr z toho povedenějšího můžete uploadovat jako pdf na Archive.org. Mají tam fajn rozhraní na čtení a listování knih a PDFek. Já je tam uploaduju, když se mi ve skicáku daří a zvládnu ho zaplnit. Stejně to dělá i můj kamarád David Pinkava.
Nebojte se kreslit podle okolí, podle skutečnosti. Není na tom nic zpátečnického ani konzervativního. Je dobré vědět, jak se vinou větve různých stromů, jak jednoduše nakreslit stébla trávy, jaký řád a proporce mají boty, jaké odlesky hážou zaparkovaná auta nebo jaké jsou druhy špaletových oken. Jaké typy katalogových domků se opakují, jaké existují druhy dlažby, jak nakreslit manžestr nebo jak vypadají zateplené domy. Jaké pastelové barvy mají paneláky, jaká zvířata lze potkat, jak vypadají záhyby látek – a že jich vlastně není tolik. Jak vypadají moji kamarádi, když doomscrollují na sítích, jak se hrbí při vaření. Jak vypadají mraky před bouřkou a po bouřce. Jak vlastně vypadá pes, vlaštovka, kavka nebo kobylka. Jakou typografii má místní samoobsluha, jakou zástěru nosí prodavačka v cukrárně, jaký dresscode má řidička tramvaje nebo jaké sluneční brýle nosí řidiči kamionů. Jaké druhy plevele rostou kolem mého bytu. A tak dál.
Je dobré znát, jak věci fungují a vypadají. Pak můžete sebevědomě říct: jo, umím nakreslit kolo, výraz smutku, hejno nebo strom. Hodí se to a rozšiřuje to okruh použitelných námětů.
Další doporučení: občas si zkuste obkreslit cizí dílo nebo vyjít z práce někoho jiného. Je dobré na chvíli přemýšlet jako jiný tvůrce. Narazíte na nečekané překážky i poznatky, které by vás při pouhém prohlížení nenapadly. Není v Santiniho půdorysech stále tentýž poloměr kruhu? Nejsou obrazy Mistra třeboňského oltáře malované jen čtyřmi barvami? A Magrittovy pěti? Používá Miler v Krtečkovi vzdušnou perspektivu? Není manga z 60. a 70. let kreslená jen jedním typem perka?
Některé věci navíc nemusíte vymýšlet úplně od nuly. Spoustu motivů už před vámi zpracovali jiní umělci a často přišli na chytrá řešení. Můžete se podívat, jak déšť řešil Hirošige, jak západ slunce vyjádřil Vallotton, jak kreslí účesy Kyōko Okazaki nebo jak maluje tenisky Petrbok.
Konec vyjmenovávání příkladů. Jde se kreslit.
⋆˚꩜｡