I v mizerné galerii se dá udělat skvělá výstava
napsal Michal Rejzek
A taky naopak samozřejmě, ale o tom není tento příspěvek. Také není o tom, jak být úspěšný umělec, to píše Marek Meduna ve svém příspěvku. Můj text je tím jeho inspirovaný. Je to soubor poznatků a doporučení k tomu, jak vytěžit maximum z neideálního prostoru, neděsit se podivných souvislostí, nebýt (příliš) v minusu, nepřijít k újmě a mít ze sebe a svého projektu i navzdory všemu dobrý pocit. Vycházím z vlastních zkušeností, zážitků mých přátel a kolegů.
Dostali jste se do zvláštního kontextu a před vámi v galerii vystavují Mařákovci a střídá vás výstava betlémů? No a co! Je to jedno. Vaše výstava může být světlá výjimka a třeba i první výstavou mladého současného umění v místním prostoru.
Hurá do toho.
Níže nastiňuji pár obvyklých problémů a to, jak je lze vyřešit:
Je v místě vaší budoucí výstavy všude na stěnách nevzhledný závěsný systém? To půjde obejít a vytvořit elegantní variantu. Můžete na kovovou lištu systému, například pomocí magnetů připevnit své kresby. Nebo místo težkých drátěných závěsných "háků" dát svoje elegantnější z téměř neviditelného vlasce. Nepoužité závěsné dráty a vlasce vždy sundejte.
V prostoru je osm zásuvek na metr čtverečný? Zkuste to nějak zakamuflovat. Pokud to lze, můžete shodit elektrický obvod, na kterém běží a pověsit něco(obraz?) přes ně. A nebo vystavujte v místech prostoru, kde jich tolik není případně dál od nich. Nebo mimo zdi.
Když je rozpočet nula. Snažte se nebýt až tak moc v mínusu. Uklizený a čistý prostor nemusí stát ani korunu. Pokud krása vaší výstavy zavisí na stovkových položkách raději je kupte. Nemusíte optimalizovat a šetřit za každou cenu na úkor výsledku.
Nechte si poradit v železařství. Často ani nevíte, že se dá váš instalační problém vyřešit jinak. Prodavačky a prodavači obvykle znají mnoho možných řešení.
Když má prostor víc dveří než zdí. Přemýšlejte, jestli nevystavovat uprostřed prostoru, zavěsit díla ze stropu, případně je umístit na podlaze.
Vysmejčete pavučiny, pokud jsou.
Vždy používejte kalené hřebíky do zdi ne ty do dřeva. Ty se vám akorát při první ráně kladivem ohnou a vylomí kus omítky.
Pokud možno plaťte svůj materiál v hotovosti. Je pak snadnější proplacení účtenek.
Vždy věšte obrazy na dva hřebíky tak, abyste je mohli posouvat a nenakláněli se vám. Obrázky menší než A4 můžete pověsit na jeden.
Pokud je čas, zatmelte díry ve zdi po hmoždinkách a místa vymalujte. Pokud se v prostoru nemalovalo několik let, raději se na to vykašlete. Rozdíl mezi starou a novou výmalbou by byl příliš výrazný. Vždy sundejte všechny zapomenuté hřebíky a vruty ve zdi. Pokud není čas a finance na tmelení, díry po nich nechte, jak jsou. Nevadí to.
Spousta fleků na zdi jde vygumovat obyčejnou gumou.
Pokud je to možné, nepoužívejte clipfix rámy s hliníkovým rámečkem. Místo skla v nich bývá plexisklo se zrnem (aby neodráželo světlo?) a nevypadají dobře.
Pověsili jste obraz a odstává vám jeden roh od zdi? Sundejte ho. Pokud je na blindrámu, vyvraťte ho na opačnou stranu a do vzniklé škvíry v rohu rámu vložte dřevěnou třísku. Pokud toto nepomohlo, můžete tenkým hřebíčkem kousek plátna v rohu z boku přibít ke zdi.
Pokud ve zdi jsou natrvalo skoby na těžké obrazy, natřete je na bílo a nebo je alespoň omyjte od cákanců bílé barvy.
Vždy si vozte základní instalační nářadí s sebou. Na galerijní vybavení nebývá spoleh a časem se jejich inventář tenčí.
Opatřete si kladivo, vodováhu, liniový/křížový laser se stativem (ulehčí spoustu práce), pár kalených hřebíků do zdi. Pár lepenkových hřebíků s velkou plochou hlavou. Ty jsou skvělé k instalaci kreseb. Několik neodymových magnetů. Dává se obvykle jeden zepředu a jeden zezadu do rohů papíru, kleště, metr (alespoň 5 metrů), malířskou pásku, tužku, úhelník, pokosnici, pokud budete něco stavět, jemnou pilku, drát, bílé rukavice, tmel, špachtli/škrabku, hladítko na broušení zdí.
Pokud součástí prostoru jsou okna, či jiné prosklené objekty, umyjte je.
Uspořádejte svoz návštěvníků na svoji výstavu v regionu. Lidé jsou líní. Když někdo chce dorazit autem, poproste ho, ať s sebou nabere další kamarády.
Pokud dorazí alespoň stejně návštěvníků jako vystavujících, je to úspěch.
Poproste kamarády o pomoc při instalaci a udělejte si výlet a pěkné odpoledne (či pár dní). Můžete jim například zaplatit oběd jako poděkování.
Nemusíte vystavovat sami! Pokud je to možné, vystavujte ve dvojici, trojicích atd. A nebo alespoň s hostem. Instalace výstavy nemusí pak být taková otrava.
Nezapomínejte, že pozvánka na výstavu je taky výstavní prostor. Nemusí ani v nejmenším odpovídat estetice (vibu) vaší výstavy. Na pozvánku nedávejte celé obrazy. Je škoda, když návštěvníkům prozradíte, co uvidí ještě než na výstavu vstoupí.
Pokud vám to není příliš proti srsti, udělejte úvodní slovo, alespoň krátké. Když přijde veřejnost (nejen kamarádi) obvykle uvedení slovem očekává a můžete aspoň těm, co vás neznají ukázat, jak vy a vaši spolupracovníci vypadáte. A taky můžete poděkovat všem, za to, že přišli.
Udělejte věci tzv. blbuvzdorné. Pokud má být část výstavy interaktivní, důsledně ji oddělte, aby se vaše díla se nestaly obětí špatného úsudku a nedošlo k jejich znehodnocení. Pokud o věci nechcete přijít a bojíte se, že vám je někdo zničí, pevně je připevněte.
Pokud některé věci z instalace můžou návštěvníci odnést, oddělte je od těch, které nemohou. Mohli by Vám pak diváci omylem rozebírat celou výstavu.
Pečujte o svá díla. Pokud je to jen možné, měla by vypadat stejně po výstavě jako před výstavou. Zvláště náchylným dílům věnujte extra péči při volbě instalace.
Nebojte se alternativních prostor. Většinou sice po výstavě budete v minusu, ale ukážete svoji tvorbu v jiném světle a může to být docela zábava. Spousta důležitých výstav, happeningů, performancí v historii umění se odehrálo neformálně na všelijakých místech a mezi přáteli. Příklady myslím netřeba vyjmenovávat.
Pokud vystavujete kontroverzní věci, raději ujistěte diváka popiskou, že to myslíte dobře. Nedojde tak ke zmatení, že jste stoupenec nějaké ideologie mimo zákon.
Nedělejte generické rychlovýstavy. Všeho je příliš. Nemusíte vystavovat 10x za rok v každé kavárně, kde to jen lze. Pravděpodobně na vaše vernisáže přestanou lidi (kamarádi) chodit a řeknou si „jo to je jeho další výstava těch ještě bude“. Většinou se doporučuje maximálně tak 2 autorské ročně nebo i jen jedna. Skupinové lze mít pořád.
Na každou nabídku i sebepodivnější odpovězte, ať už kladně, nebo záporně. Ghosting nechte jako poslední variantu. I když jste e-mail našli až po 2 letech můžete začít omluvou a něco odpovědět. Diplomatické odmítnutí je cnost.
Málo kdo mimo naši bublinu zná nějakého výtvarného umělce. Nebojte se s lidmi hovořit o umění, co je na něm štve apod. Můžete pro něho být jeden z prvních kontaktů tváří v tvář se současným umělcem, a když se vám to povede, nebude to naposled.
Nebojte se použít plotr a nechte si vyřezat samolepicí folie s vaším textem, názvem výstavy. Posune to vaši výstavu a její prezentaci o několik levelů výš.
Vytiskněte pro návštěvníky text k výstavě (obvykle bývá bílá A4). Dejte si záležet na sazbě textu. Vždy uveďte autora textu, i když jím jste vy sami. Vyberte spíše bezpatková písma, a ne příliš oblá (ne Calibri). Dejte pozor, aby váš zvolený font obsahoval českou diakritiku. Text si také nechte přečíst někým zdatnějším v gramatice, ať vám ho opraví. Pokud vystavujete v metropoli, ideálně přiložte i anglickou verzi textu. Pokud vystavujete v pohraničí, můžete zvolit i jazyk sousedící země. Nepřehánějte to s anglicismy a cizími slovy. Pokud je to možné, pište texty k výstavám primárně ve svém mateřském jazyce. Diverzita je důležitá! Unifikované texty špatnou angličtinou málokdo přelouská.
Pokud můžete, a je vám to milé, zpestřete otevření výstavy autorským čtením, hudbou a podobně. Někdy se to hodí, někdy ne. Každopádně to zpříjemní večer, ale je to zařizování navíc.
Pokud vám v tom někdo nebrání, nebojte se svá díla prodávat. Každá výstava je svým způsobem prodejní. Ceny si promyslete před výstavou. Obslužnému personálu můžete nechat seznam cen svých děl a kontakt jako takovou podpultovku pro zájemce o koupi.
Poproste personál, kustody a kustodky, prodavače a prodavačky lístků, ať si přečtou váš text k výstavě, případně jim ve zkratce popište, o čem vaše výstava je. Můžou to pak převyprávět zvědavým návštěvníkům.
Pokud má místo, kde vystavujete depozitář, neostýchejte se a s dovolením tam nakoukněte. Některá regionální muzea a galerie skrývají neuvěřitelné poklady.
Využijte áčka, plakátovací plochy, vitrínky, pokud je galerie má. Pokud jsou v dezolátním stavu, raději je nechte být.
Výstavy lze uspořádat leckde. Výstava v knihovně. Výstava ve vitríně. Výstava v jídelně. Výstava na jeden večer. Jsou to skvělé věci a dobré důvody k setkání.
Mějte pod kontrolou propagační materiály. Pokud se vám nezdají místní verze propagace dobré, udělejte to po svém.
Pokud vystavujete video, které má jasný začátek a konec (a je dobré ho vidět celé) , můžete na popisku vypsat časy, kdy film začíná. Za film pak vložte odpočet, kdy znovu poběží – např. "Začátek filmu: 12:00, 12:40, 13:20 atd." Návštěvníci to ocení a mohou si podle toho naplánovat, kdy se k vašemu dílu vrátí
Dejte důkladné instrukce kustodům a kustodkám, jak video pustit. Vypište instrukce krok po kroku a vytiskněte jim je na papír.
Pěkně si výstavu nafoťte. Ideálně na foťák se stativem. Minimálně na mobil. Spoléhat na galerijní focení se nevyplatí.
Pokud máte čas a peníze můžete prostor vymalovat.
Místní paneláž, sokly, závěsy lze použít, ale bývají ve špatném stavu. Můžete je opravit nebo sklidit ze scény.
Ukliďte z galerie to, s čím vaše výstava nesouvisí. Bývají to všelijaké zbytky z workshopů a předešlých výstav, často odložené z liknavosti nebo z nostalgie.
Když je v galerii věc, která nejde odnést pryč. Klavír, palma, kdysi dočasná instalace, kočár za koně (ano to se mi stalo) zkuste to nějak zapojit, a nebo na tom (vedle toho) třeba uvést výstavu, vysvětlit, že to není součástí. Na vašich fotkách z výstavy věc být nemusí.
Když instalujete a rozvrhujete rozmístění, ukliďte své věci tak, aby vám nezkreslovali kompozici. Batohy, kabáty, štafle, pití si schovejte mimo zorné pole.
Dejte o vaší výstavě vědět místní ZUŠce, střední umělecké škole. Pravděpodobně tam učí někdo z kulturně zaujatého publika a rád řekne svým přátelům a studentům, ať taky dorazí.
Využijte toho, že se na prostor díváte novýma očima, ti, co tam pracují, všechny neduhy znají a stali se pro ně neviditelnými. Upozorněte na ně, a když to nebude složité, nechte je opravit nebo je opravte sami. Je to trochu nevděčná práce, ale stojí to za to!
Nebojte se improvizovat a nacházet nová řešení. Před výstavou jste nemohli promyslet všechny proměnné a připravit se na všechno. Nakonec se může ukázat, že původní vize v prostoru nevyzní, jak jste chtěli a je třeba ji upravit. Není to chyba změnit plán.
Věci se dají pověsit jako prádlo, opřít o zeď, opřít o sebe navzájem, udělat z nich salón, ale často je to nejbanálnější výstavní řešení to nejlepší. I tak experimentujte, ať tu není nuda!
Držím palce.
✿